MŮJ SPOLUŽÁK VIKTOR - PRAVDIVÝ PŘÍBĚH

Tyto řádky napsala na stránky facebooku jedna báječná dcera jedné mé kamarádky , a jelikož tento pravdivý příběh je natolik dojemný a plný lásky a pochopení , nesmí tu prostě chybět !

Nikdo z nás neví , jak vypadá ten svět , který je o několik odstínů tmavší . Nikdo z nás nechápe , jak mohou nechápat naše vtipy , dvojsmysly , ironii , či dokonce lásku a přátelství . Jsou tak odlišní , přesto někdy vypadají , že zapadají do našeho stereotypního života . Smějí se našim vtipům , utahují si z nás . Naučili se naše výrazy obličeje , okoukali náš smích a okopírovali naše fráze . Ostatní lidé , říkají si psychologové , o nich píší nejrůznější literární rozbory jejich myšlení , však nikdy jej nepochopí úplně . Vytvořili si své teorie , sepsali své knihy , vyvynuli pro ně spousty léků , které však jejich postižení nevyléčí , pouze utlumí jejich příznaky , chování .
AUTISTÉ . Jiný svět , nepochopený smysl žití .

Mému bratrovi je 15 let a již v dětství mu byla dána jasná diagnoza - autismus . Kdysi jsme měli malého , milého , nemluvícího klučíka , který věčně chodil domů s rozbitými koleny a lokty a s odřeným nosem , kterého občas vodili domů rodiče jiných vrstevníků se slovy : ,,Ten Váš kluk zase provokoval toho našeho Pepíka ! ,,  - kluk který toho moc nenamluvil a nerad se mazlil s babičkou či kýmkoliv jiným . Nejsem žádný psycholog , psychiatr ani jiný odborník , abych tu rozepisovala jeho problém různějšími odbornými termíny , ale žiji vedle něj skoro 16 let . Měla jsem tu jedinečnou možnost sledovat celý jeho život , již od mala . Tu jedinečnou možnost , který měl málokterý z té haldy lékařů s nejrůznějšími diplomy a vyznamenáními .
Kdokoliv z našich řad by řekl , že je to normální kluk . I když , co to je být normální ? Z pohledu pedagoga je můj  bratr hlavně nevychovaný . Dále by mohla padnout slovíčka jako například nesoustředěnost , impulzivnost , neklidnost , vznětlivost či hyperaktivita .
Ale na druhou stranu je i geniální ! V čem ? Otevřete jeho desky , ve kterých má vylepených spoustu mincí a bude Vám vykládat o numismatice , a o každé minci zvláštˇ Vám poví něco zajímavého . Řekne , v jakém roce byla ražena , co je zač a jak ji získal . Otevřete jeho desky s řadami známek nejrůznějšího stáří , řekne Vám k nim vše a snad i ještě víc . Mnozí z nás by si tˇukali na čelo . Ano , k čemu to je ? Jak se dá tohle využít v normálním životě ? Copak tohle je genialita ? Tohle se dá využít jako hobby , ale k životu je to nepoužitelné . Ano , je to tak . Na to mám pouze jednu odpovědˇ .Zkrátka ho to baví ! Když může o tomto svém koníčku hovořit , je zkrátka ve svém živlu a nezastavíte ho .

A mimochodem  , pro představu : můj bratr není autista toho typu , že by místo řeči vydával všelijaké zvuky , nebyl schopen samostatného pohybu nebo něco podobného , jako autisti , které nám velice často ukazují v televizi . Dá se říct , že rodiče těchto nám ukazovaných autistů , jsou na tom o poznání lépe , než rodiče s dětmi , jako je můj bratr . I  autismus má své rozdělení . Rozdělujeme jej na vysokofunkční a nízkofunkční . On zapadá do kolonky vysokofunkčních . Je schopný normálního života . Chodí do školy , ale musí mít asistentku . Učí se , i když jen učivo páté třídy . Chodí se svými kamarády ven , ale jejich věk většinou nepřekračuje hranici 10 let . Máma má spoustu starostí s tím , jaké dělá ve škole problémy , ale na druhou stranu se snaží , aby měl alesponˇ nějaké vzdělání . I v 15 letech se stále v noci počurává a nikdo neví proč . Snad něco jako stres ? Či strach ze zítřka ? Nevím .
Další věcí je neustálý nepořádek v jeho pokoji , rozebírání různých věcí na součástky  , od počítačů až po autíčka na dálkové ovládání .Kam v jeho pokoji šlápnete , tam si nejspíš píchnete něco do nohy . Lhaní a zatloukání je u něj též na denním pořádku . Hodně práce stálo taky to , ho odnaučit , aby se přestal škrábat ruce , záda a ramena do krve . I tak se nepodařilo ho to odnaučit úplně . Starostí až nad hlavu , máma je z něj občas doopravdy zoufalá , a už ani neví , jak s ním dál . Má můj obdiv za to , že to s ním dotáhla až tak daleko . Kdyby se nesnažila , tak mohl být na úrovni autistů nízkofunkčních . To jsou právě ti , které nám často představují různé televizní dokumenty . Děti neschopné mluvy , vzdělávání se , vykonávání věcí z běžného života .

Ale proč tohle všechno píši ? Na odborné učiliště chodím  již třetím rokem . A jiř třetím rokem tedy znám Viktora . Na počátku se jevil tak , jako se jiným jeví můj bratr . Nepozorný , impulzivní , občas nemotorný , hyperaktivní .
Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet , až jednou . Viktor udělal opět jeden ze svých forků . Na jednu z mnoha písemek se podepsal pod nepravým jménem . Vystřídali se nám různá jména od faraonů až po postavičky z nejrůznějších pohádek a filmů . Jednou se podepsal na písemku z technologie jako zelená příšera z Vánoční pohádky pro děti : ,,GRINCH ,, . Zasmáli jsme se , když učitelka předčítala známky .O přestávce jsem za ním šla a zeptala se ho : ,,Viky , proč to děláš ?,,  a on mi svým slovenským přízvukem odpověděl : ,,Však jsem autista ! ,, Vtu chvíli ve mě hrklo a celé jeho chování mi najednou začalo dávat smysl . Vytřeštila jsem oči s otázkou :,,To jako fakt ? ,, - na což protáhle odpověděl : ,, To víš že nééééééé ! ,,
Ale právě od té doby tuhle myšlenku nemůžu dostat z hlavy . Plno věcí tomu nasvědčuje .
Tedˇ , když jsem ve třetím ročníku , mám pocit , že v něm vidím kopii mého bratra . Hloupé věci , které říká , jsou směšné a ostatní se jim smějí . Já už se jim nesměji . Jeho přehnané reakce na špatné známky , při kterých praští do tabule či do stolu , jsou učiteli nepochopeny a bývají rozčíleni . Vše většinou končí zápisem do třídnice .Ano , právem . Ale oni nevědí . Jsou i učitelé , kteří pro něj mají extrémní pochopení , jako např. naše paní učitelka Doktorová . I když u ní má asi hodně vliv to , že je naše školní výchovnou poradkyní , a je na tyhle případy chování vystudovaná . Ale za to , že s ním má takovou trpělivost , si získala můj obdiv . Dále je zde Viktorova znalost hokeje . Mám pocit , že kdybych se ho zeptala na výsledky všech hokejových zápasů z roku 2009 , tak by mi je nejspíš do nejposlednějších řekl  . Velice mě překvapilo to , jak do písemného testu z občanské nauky , který mimochodem podepsal jako : ,, F. Výborný  ,, vypsal celou soustavu hráčů Mountfieldu .Paní učitelka to samozřejmě brala jako provokaci , není se čemu divit . Já však nestačila zírat . Pro něj je hokej to , co pro mého bratra známky a mince .
Minulý týden o tělocviku jsem si všimla spousty jizev na Viktorovo rukou a ramenech . Jizvy , jako kdyby se do krve škrábal . Stejné jizvy , jako u mého bratra . Potom jsme hráli basket s pozměněnými pravidly . Nesměli jsme běhat s míčem a nesmělo se driblovat , jen přehazovat míč jinému hráči . Viktorovi trvalo dlouhou dobu , než pochopil , že pravidla jsou pozměněná a s míčem stále dribloval . Když to bylo odpískáno , tak se samozřejmě rozčiloval a nadával . Ještě horší bylo , když náš tým porazil ten jeho . . Když jeho tým přišel o vedení , jeho hra začala být velice surová a neohleduplná . Faulování mu nedělalo problém a celková prohra zápasu ho dovedla k opravdovému vzteku . Typické chování mého bratra při jakékoliv hře .I kdyby šlo jen o hloupou vybíjenou .
Nevím co dál napsat . Je spousta důvodů , proč si myslím , že Viktor také spadá do kategorie vysokofunkčních autistů . Od nějaké hloupé studentky učiliště to zní možná divně , ale myslím si , že trošku vím , o čem mluvím  . Třeba jsem úplně mimo kolej a náš Viktor je zkrátka hyperaktivní trdlo , které občas neuhlídá své chování a vybouchne . A třeba taky ne .
Co na to jeho rodiče ? Slyšela jsem , že bere nějaké léky , snad na nesoustředěnost , snad na to , aby byl v klidu ? Nevím . Zajímalo by mě , jestli o tom jeho rodina někdy uvažovala . Znají autismus , nebo aspergrův syndrom , což je takový slabší odvar autismu ? Nebo má diagnozu danou lékaři , ale nikdo z nás o tom neví ? Třeba mu jeho maminka pomáhá .
Jediné co pro Viktora chci , je trocha pochopení od kolektivu . Jestli autistou je , tak je podle mě hrdina , že se dostal až do třetího ročníku bez větších problémů s učením sám . Nebo jak jsem již zmínila , mu může pomáhat maminka , kdo ví . Kdyby měl ve škole pomoc ve formě asistentky , jako má můj bratr , myslím , že by byl býval nemusel být na učilišti , ale mohl jít klidně na nějakou střední školu . Je nepochopený , zárovenˇ má můj obdiv , že to dotáhl až sem !